Ke konci osmdesátých let se v naší republice začaly uvolňovat soukromé podnikatelské aktivity. V tuto dobu se též zvyšoval zájem o nové druhy sázkových her a loterií. Hráčská veřejnost vedle tradiční Sportky, Sazky a opakovaných loterií žádala zavedení dalších druhů sázkových her, které se v té době již běžně provozovaly v zahraničí.
   Tato situace postavila před Ministerstvo financí úkol urychleně připravit příslušnou legislativu, podle níž by se žádaný rozvoj provozovaných loterií a sázkových her řídil. V květnu roku 1990 byl tehdejší ČNR schválen zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen "zákon"). Tato právní úprava odpovídala specifické činnosti, kterou provozování hazardních her bezesporu je. v tomto případě jde jak známo jednak o uspokojování zájmu občanů o sázení a sázkové hry, ale současně i o získání doplňkových, nikoliv však zanedbatelných finančních prostřddků ke zdravotním, sociálním, kulturním nebo jinak veřejně prospěšným účelům. Význam zmíněného zákona v té době především tkvěl v tom,

• že upravil základní pravidla jednotlivých sázkových her a loterií a uvolnil je ke komerčnímu využití. To se tehdy týkalo např. okamžitých loterií, sázkových her v kasinech, kurzových sázek, výherních hracích přístrojů atd.,
• vyloučil fyzické osoby a zahraniční právnické osoby jako provozovatele (s výjimkou kasin),
• určil kompetence v povolovacím řízení a posílil pravomoci místní samosprávy při povolování loterií, tombol a hlavně výherních hracích přístrojů. Přitom vymezil výsadní postavení státu v této oblasti, kterou zastupuje Ministerstvo financí,
• stanovil i závazná kriteria pro technické požadavky pro VHP a podmínky osvědčování jejich provozuschopnosti,
• posílil právní jistoty provozovatelů a staniovil jejich povinnosti při provozování,
• vytvořil podmínky pro výkon státního dozoru a kontroly nad tímto odvětvím a stanovil postihy za provozování sázkových her a loterií, pokud by byly provozovány v rozporu se zákonem.

   Od data, kdy tento zákon vstoupil v platnost, prodělala oblast loterií a jiných podobných her nečekaný rozvoj. V současné době jsou v České republice nabízeny takřka všechny druhy mezinárodně provozovaných her a roční objem sázek přesáhl 40 mld. Kč. Jak již bylo zmíněno, provozování těchto her je zvláštní činností, kterou nelze podřídit stejnému režimu, jako je tomu u ostatního podnikání. Provozovatelé sázkových her jsou povinni např. oproti podnikatelům na jiných úsecích platit správní a místní poplatky, náklady státního dozoru, odvádí prostředky na veřejně prospěšné účely apod.
   Zákon z r. 1990 tyto zvláštnosti respektoval, avšak z poznatků praxe a z provedených analýz vyplynula potřeba stávající zákon novelizovat. To se také v posledních letech stalo. V r. 1998 nabyl účinnosti zákon č. 149/1998 Sb. a rok poté návazně zákon č. 63/1999 Sb., kterými se mění a doplňuje zákon ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 70/1994 Sb.
   Schválené novely zákona o loteriích si kladou za cíl především obecně zpřísnit provozování hazardních her, upřesnit definice základních pojmů, zprůhlednit tuto specifickou činnost po stránce ekonomické, ale i technické a vytvořit další krok ve zkvalitnění dozoru nad celou zmiňovanou oblastí.
   Ze změn, které novely zákona přináší a týkají se všech druhů sázkových her a loterií, zasluhují zmínku zejména:

• nový způsob výpočtu prostředků odváděných na veřejně prospěšné účely. Platné právní předpisy tedy zásadně mění výpočet finančních prostředků na veřejně prospěšné účely a rozšiřují tento systém odvodu nově i na výherní hrací přístroje. Část výtěžku se podle § 4 odst. 2 zákona na veřejně prospěšné účely kalkuluje z údajů, jejichž základem jsou vsazené částky za odehrané hry. Od nich se odečítají vyplacené výhry hráčům a podle druhů jednotlivých her a loterií též zaplacené správní a místní poplatky a náklady státního dozoru. Další náklady při výpočtu části výtěžku nemohou být odečítány. S pojmem vlastní náklady provozovatel pracuje až při výpočtu "výtěžku" ve smyslu § 4 odst. 3 zákona. I když část výtěžku ze všech provozovaných her podle § 2 a § 50 odst. 3 zákona se podle principů § 4 odst. 2 kalkuluje za účetní období, kterým je kalendářní rok, není v rozporu se zákonem, pokud provozovatel z tohoto titulu v průběhu roku odvádí peněžní zálohy a po vyúčtování provozování za kalendářní rok pak provede roční vyrovnání odvodu části výtěžku na správnou výši.
• povinnost skládání peněžní jistoty. Zákon chápe skládání jistot provozovateli za klíčové opatření v celém povolovacím procesu. Výše jistot je diverzifikována podle druhů her. Podle § 4b odst. 1 citovaného zákona žadatel o povolení jistotu musí složit k zajištění pohledávek státu, obcí a výplat sázejícím na zvláštní účet u jím zvolené banky. Z ustanoveníé § 4b odst. 3 a 4 zákona lze vyvodit, že po dobu provozování musí být trvale tyto finanční prostředky složeny na účtu žadatele. Pokud by nebyl zachován uvedený postup, potom by se jednalo o porušení zákona. prakticky by pak mohlo dojít k tomu, že provozovatel nebude mít např. prostředky ani na úhradu pokuty. případně na úhradu pohledávek uvedených v odstavci 4 tohoto ustanovení. Proto povolující orgány uplatňují požadavek, aby byla v potvrzení o složení jistoty uvedena "přivolená třetí osoba". Toto opatření není možné chápat jako stanovení přísnějších podmínek než stanoví zákon (§ 43 odst. 6), protože nejsou žádným způsobem omezována práva provozovatelů ani se nestanoví "další"podmínka nad rámec zákona. Jedná se pouze o způsob jak dodržet příslušné ustanovení zákona,
• rozšíření okruhu osob povinných prokazovat bezúhonnost na všechny druhy loterií a sázkových her. Novela klade velký důraz na prokazování bezúhonnosti osob zabývajících se tímto specifickým podnikáním. Na rozdíl od stávající právní úpravy všichni žadatelé o povolení k provozování loterií a jiných podobných her musí předložit povolujícímu orgánu doklad o bezúhonnosti osob uvedených v § 4a zákona. Jedná se především o fyzické osoby, které mají u žadatele o povolení postavení statutárního orgánu.

   Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů, příp. u cizích státních příslušníků, kteří nemají na území České republiky povolen trvalý pobyt, obdobným zahraničním dokladem vydaným jednak státem, jehož je cizí státní příslušník občanem, jednak státem (státy), ve kterých se cizí státní příslušník zdržoval v posledních třech letech nepřetržitě po dobu tří měsíců. Doklady o bezúhonnosti nesmějí být v době předložení starší tří kalendářních měsíců.
   Kromě změn, které lze označit jako obecné, neboť se týkají provozovatelů všech sázkových her, přináší novela řadu "zvláštních" změn vztahujících se pouze na některé hry nebo skupiny her.
   V případě řady her novela vedle obecného zákazu zahraniční majetkové účasti stanoví i obligatorní formu provozovatele, jíž je akciová společnost s akciemi na jméno. U některých her novela navíc doplňuje i povinnost minimálního základního jmění. Tak např. u číselných loterií činí minimální základní jmění 100 mil. Kč, u sázkových her v kasinu 30 mil. Kč, u hry BINGO 30 mil. Kč, atd.
   Nejvíce změn přináší novela nepochybně v oblasti provozování VHP. Jedná se váhově o největší oblast, a proto jim byla věnována zvýšená pozornost. Novela např. posiluje u výherních hracích přístrojů důraz na zákaz hry osob mladších 18 let tím, že upravuje osobní odpovědnost za dodržení tohoto zákazu. Stanoví velmi přísné sankce při nesplnění předmětné povinnosti jak pro konkrétní osoby, které jsou v povolení uvedeny jako osoby odpovědné za dodržování zákazu hry osob mladších 18 let (pokuta až do výše 500 tis. Kč v případě druhého prokazatelného časově odlišného porušení tohoto zákazu), tak pro provozovatele VHP (např. zrušení povolení na všechny VHP vydaného příslušnou obcí a možnost vydání nového povolení k provozování VHP v téže obci teprve po uplynutí 3 let).
   Novela "upřednostňuje" provozování VHP v hernách, kde musí být po celou dobu provozu zajištěn provozovatelem herny odborný dozor. Na jiných místech (schválených povolujíccím orgánem), než v hernách a kasinech, smí být provozováno maximálně 6 VHP (§ 17 odst. 8 novely).
   Novela rovněž vyhověla četným požadavkům obcí a dává jim možnost, aby vyhláškami regulovaly provoz výherních hracích přístrojů ve svých územních obvodech, a to podle ustanovení § 17 odst. 11 a § 50 odst. 4 novely zákona o loteriích a jiných podobných hrách atd.
   Na významnější místo než dosud přijaté právní předpisy zařazují též požadavky na úroveň výkonu státního dozoru či prováděnou kontrolu nad provozováním sázkových her a loterií. Vedle věcných kontrol týkajících se dodržování pravidel jednotlivých her se bude v následujícím období státní dozor zaměřovat též na kontrolu ekonomickou, zejména spojenou s vyúčtováním provozu jednotlivých her a správného výpočtu části výtěžku na veřejně prospěšné účely dle principů ustanovení § 4 odst. 2 zákona. Tento důležitý úkol zákon přisuzuje hlavně obcím a finančním orgánům. Zákon totiž doslova ukládá orgánu, který povolení k provozování loterie či jiné podobné hry vydal, povinnost její průběh také kontrolovat.
   Státní dozor a kontrolu nad dodržováním zákona v případech, kdy k vydání povolení je oprávněno Ministerstvo financí, provádějí finanční úřady, v ostatních případech obce. Je žádoucí, aby státní dozor byl vykonáván nejen u provozovatele, ale i v jeho provozních střediscích, pobočkách, hernách a na konkrétních stanovištích VHP. Provozovatel loterie nebo jiné podobné hry je povinen umožnit orgánu státního dozoru vstup do provozních a obchodních místností v době provozu, předložit účetní doklady, výkazy a písemnosti, podávat příslušné informace a spolupůsobit při kontrole.
   Zjistí-li orgán státního dozoru porušení zákona nebo podmínek uvedených v povolení či schváleném herním plánu, postupuje podle ustanovení § 43 a § 48 zákona. tj.

• zruší nebo pozastaví povolení k provozování dané hry nebo loterie
• uloží pokutu
• příp. povolení je doplněno o další podmínky, vyžaduje-li to řádné provozování.

   To znamená, že je i nadále nutností, aby obce a funanční úřady, ale i další povolující a kontrolní orgány, včetně Ministerstva financí, vytvářely objektivně reálnější prostředí pro provádění odborně fundovaných a hlavně častějších kontrol. Ty jsou v okolních státech také podstatně přísnější a pravidelnější. Zkrátka odpovídají charakteru dozoru nad realizací sázkových her a loterií a jejich specifikám a zvláštnostem.
   Lze říci, že provozování loterií a ostatních sázkových her je i v našich podmínkách oblastí lukrativní i přes značné investice do technického vybavení, do odborné přípravy pracovníků i úprav a udržování potřebných stavebních kapacit. Je skutečností, že během posledních 10 let vzniklo odvětví s pracovními příležitostmi pro kvalifikované pracovníky v oblasti právní, technické i na úseku ekonomickém. Bez nadsázky lze též konstatovat, že co do nabídky jednotlivvých druhů sázkových her, postupně se lepšící vybavenosti a kulturnosti heren, ale i co do kvality herních plánů, se řadíme k předním státům Evropy, Tuto skutečnost podtrhuje a dokládá i fakt, že provozovatelé sázkových her a loterií pracují vesměs s nejvyspělejší hrací technologií a např. Sazka, a.s., Praha, využívá v sázkové činnosti systém On-line, který představuje světovou špičku v technice uzavírání sázek apod.
   Jak z předchozího textu vyplývá, loterie a další sázkové hry plní více funkcí. Především uspokojují stále se zvyšující zájem občanů o sázení a významnou měrou přispívají k získání prostředků k veřejně prospěšným účelům. Jak známo, některá odvětví jsou na takto vytvořených finančních prostředcích dost závislá. Patří k nim např. tělovýchova a sport. Zanedbatelné nejsou ani prostředky, které čerpají obce formou správních a místních poplatků. Tyto částky se přibližují jen u VHP k 2 mld. Kč. V letošním roce se nové právní předpisy postupně vžívají do právního vědomí provozovatelů, ale i povolujících a kontrolních orgánů. Oprávněně lze očekávat, že nové zákony napomohou dalšímu kvalitativnějšímu stupni řádného provozování, což bylo také jejich hlavním cílem.

Jindřich Pangerl Ministerstvo financí ČR