Kasinové hry - 33. pokračovaní

obalka knihy
Ivo Kasal
autor JUDr. Ivo Kasal

Výňatek z knihy
KASINA - Svět napětí a zábavy
Vydalo Nakladatelství Olympia, a.s.
SAZKA - OLYMPIA 2002
Edice Sazka

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy.

Úspěchy ostatních lázeňských měst spojené s tímto druhem zábavy však časem městské zastupitele přesvědčily, což v r. 1913 vedlo k prolomení jejich odporu a vítězství myšlenky směřující k otevření kasina. Zde však snaha Badenských narazila na rakouskouherskou byrokratickou mašinérii - která zvítězila.

V roce 1928 nahradila zbytky Terezinských lázní kolonáda Trinkhalle, vybudovaná podle plánů Josefa Fischera přístavbou k Lázeňskému domu. Až v roce 1933, po dvaceti letech od prvních úspěšných snah, se myšlenka na založení kasina v Baden vrátila do jednacích síní a stala se tématem četných místních diskusí. V té době se totiž rozhodla Dolfussova vláda umožnit v Rakousku hazardní hru jako zdroj firemních i městských příjmů. Na zasedání obecní rady města Baden 14. června 1933 se proto objevil bod, který vznik kasina předpokládal. Debata byla bouřlivá, neboť výsledek hlasování musel být jednomyslný, aby naplnil vládu určené podmínky. Národní socialista Schmidt však hlasoval proti... Na negativní výsledek reagovali místní podnikatelé, hoteliéři a představitelé lázní svoláním prozatímního shromáždění badenského obchodnictva a podniků cizineckého ruchu, které se konalo již 23. června 1933. Ve prospěch otevření kasina se poukazovalo na prosperitu jiných lázeňských měst kdekoli v zahraničí, na posílení rozpočtu města Baden příjmy z nových daní i lázeňských poplatků. Tlaku se nedalo odolat a původní rozhodnutí nahradil nový, na širší bázi postavený souhlas. Baden tak získal zákonný předpoklad ucházet se o koncesi na provoz kasina. Vydatně mu v tom pomohl i tehdejší starosta a současně ministr rakouské vlády Kollmann, takže lázeňské město koncesi skutečně získalo.

3. února 1934 byla proto v Laxenburgu založena společnost Österreichische Casinom A.G, jejíchž 51% akcií náleželo americké skupině Overseas Trading and Finance Company Ltd., 39% akcií soukromým skupinám zastoupeným vládním radou Konrádem Fehringerem a 10% akcií bankovnímu domu Schelhammer & Schatter, který zastupoval Hans Wancura Fungující také jako prezident celé společnosti. Představenstvo tvořili Paul Brettauer, dr. Herman Grimeisen a samozřejmě i Konrád Fehringer a Hans Wancura. Ve stejný den se poprvé roztočila ruleta v Hotelu Panhans am Semmering, kde však kasino působilo jen krátkodobě jako čistě sezonní. Lázeňský dům poté absolvoval komplexní přestavbu v rámci celého komplexu budov. Za oběť jí padly i příjezdové rampy, takže vše dostalo naprosto nový vzhled. Upustilo se od měkkých forem italské novorenesance, kterou nahradila hladká mramorová průčelí. Badenský Kurhaus tak získal „ozdobný“ přístavek (místními nazývaný „čerpací stanice“, později „ruský výstupek“). Ve stejném období překryla Zatzkovu malbu sádra. Velkorysé adaptační práce, vkusné a celkově atraktivní vybavení prostor však ocenila většina pozdějších návštěvníků.

Badenské kasino v Kurhausu bylo pro veřejnost otevřeno 12. března 1934 jako první celoroční rakouské kasino. Jako datum právního otevření se však uvádí 9. březen stejného roku. Minimální sázka do hry tenkrát činila dva šilinky, maximální pět šilinků. Kasino hráčům sloužilo jen deset let (hrálo se i téměř po celou 2. světovou válku). Dveře zavřelo 26. srpna 1944 a na desetiletí se stalo hlavním stanem velitelství sovětských ozbrojených sil v Rakousku.

Původnímu účelu začala budova sloužit až 9. července 1955. Po zhruba dalších deseti letech následovala další přestavba a v roce 1968 kasino přesídlilo - jeho domovem se stal badenský Congress Haus, nejprve provizorní sál a za rok potom prozatím nově zadaptovaná kolonáda trinkhalle. V roce 1977 bylo kasino kompletně zrenovováno.

18. prosince 1979 se otevřela samostatná hala - sál pro výherní automaty, jež provozovatel určil především dámské klientele. Nejen pro ni však vlastník kasina, firma Casinos Austria, v roce 1987 vytvořila úplnou novinku, tzv. Vernetzung - spojení deseti svých rakouských kasin do jediného automatového jackpotu, což v té době nemělo v Evropě obdoby.

Koncem 80. let se na základě stále stoupajícího počtu návštěvníků a stále rozšiřující herní nabídky ukázalo, že jediným východiskem z napjaté prostorové situace se může stát pouze rozšíření celého domu, neboť svou kapacitní hranici již kasino překročilo. V létě roku 1990 bylo kasino naposledy rozšířeno a současně padlo rozhodnutí vyhlásit architektonickou soutěž na totální přestavbu. Počty hráčů totiž nezvladatelně rostly a sázky se zvyšovaly. Například 13. června 1991 dosáhl jackpot u výherních automatů výše 19 776 910 šilinků! Plánované zahájení stavebních prací stanovil majitel na 17. leden 1992 a přestavbu spojil i s nutným přestěhováním. Zde přátelsky vypomohlo město Baden, které dalo k dispozici Varanstaltungshalle. Přesídlení a adaptace začaly 28. prosince 1992 a trvaly do 9. března 1995, kdy bylo Congreaa Casino Baden slavnostně otevřeno. Předsálí kasina se týž rok 1. dubna stalo novým místem pro výherní automaty Jackpot Conner, nabízející hostům vzrušení ze hry v mnohem obvyklejší a pohotovější atmosféře bez povinnosti tradičního společenského oděvu.

Na konci tříleté výstavby se kasino v Baden stalo jedním z nejmodernějších a z prostorového pohledu i největším zařízením v Evropě. Za to provozovatel vděčí týmu architekta Nemetze, který vykouzlil prostor plný atmosféry, nálady, nápadů a vizuálních přeludů. Použité materiály jsou neobyčejně efektní a překvapující, takže i dojmy jsou ohromující. Zajímavá kamenná podlaha, zábradlí blýskající se zlatem a niklem, ušlechtilá dřeva v teplých barvách, vše dotvářené hrou a stínů. V přilehlém parku navazuje na kongresové prostory Kafé Bistro.






Pokračování příště

JUDr. Ivo Kasal

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy

Související články: