podzimní turnaj
V letošním roce se poprvé rozdělila snooker liga na dvě soutěže. ČMBS snooker liga je nadřazená OPEN snooker lize a je
v ní místo pro 16 nejlepších hráčů, hrajících snookerové soutěže. V ČMBS snooker lize mohou hrát jen registrovaní hráči, naproti tomu
v OPEN lize může startovat kdokoliv, komu se snooker líbí a chtěl by si jej vyzkoušet. Toto byl taky jeden z důvodů pro rozdělení soutěže do dvou kategorií. Každá se hraje jiným systémem. ČMBS snooker liga se hraje klasickým Single KO systémem. OPEN liga a její hráči jsou rozvrstveni do skupin, ze kterých vzejdou nasazení do pavouka. V obou soutěžích se dají získávat body, které se započítají do celoligového žebříčku. V soutěži je několik met, kterých mohou hráči dosáhnout. První metou je samozřejmě vítězství v sezóně, které je oceněno pohárem. Další pohár lze získat za nejvyšší náběh zahraný v průběhu ligy. Letos nově přibude
i pohár pro hráče s nejvyšším počtem bodů z OPEN ligy. Posledním pohárem, který čeká na svého nového držitele, je pohár pro vítěze MASTERS. Turnaje pouze pro 24 nejlepších z celé sezóny. Další důležitou metou je nasazení na MR, čtyři spoty získají nejlepší hráči ligy. Poslední metou a zároveň tou nejdůležitější, je reprezentace ČR na červnovém amatérském ME v Irsku. Liga sestává
z několika turnajů. První právě skončil.
Podzimní turnaj ČMBS snooker ligy
První turnaj letošní sezóny přinesl několik zajímavých výsledků a překvapení. První překvapení přišlo hned v základních kolech. Martin Zikán dokázal porazit loňskou čtyřku Seizise. Po tomto úspěchu se čekalo, že Zikán nastoupí i na Kryštofa Michala a že bude v cestě za úspěchem pokračovat. Kryštof však přišel na zápas výborně připraven a Martinovi nedal šanci. Michal vyhrál
4-0, a jak sám Martin po zápase říkal: Hm ..., to jsem fakt nečekal, do ničeho mě nepustil. O další překvapení se postaral Andy Mills, když v zápase s Tomášem Čermínem, vítězem loňské ligy, dokázal využít zaváhání Tomáše a otočil zápas z hodně nepříjemného stavu 1-3 na vítězství 4-3 a postup dál. O poslední překvapení
v tomto kole jsem se postaral já, Tomáš Kejla: do zápasu s Mariem Maričem jsem nastupoval jako outsider. Sice jsem se snažil přes léto hrát, na mě až hodně často, ale stejně. Zápas trval
2,5 hodiny a já dokázal 4-2 vyhrát. Tak jsem se soustředil na hru, že jsem byl po odehrání poslední vítězné koule do kapsy úplně vyčerpán. Po tomto utkání jsem si udělal lepší představu o náročnosti udržet soustředění na hru při zápase, který máme možnost sledovat na Eurosportu a který se protáhne. Vzpomeňte na loňské MS. Čtveřice postupujících tedy sestávala ze Zabloudila, Kejly, Millse a Michala. První zápas best of 9 hrál Zabloudil Kejla. Poprvé se přistoupilo k hraní faul and a miss a po dohodě se hrálo maximálně na tři pokusy. Je to sice jiné než ve světě, ale na úrovni, na které se český snooker zatím hraje, by toto pravidlo pro svou náročnost úplně zbouralo hru. Vítězem zápasu se stal Zabloudil, kdy po rozporuplném výkonu dokázal hodně špatně hrajícího soupeře porazit 5-3. Druhé semifinálové utkání se hrálo
v neděli a nastoupili zbývající dva borci Michal a Mills. Oba dva velcí kamarádi, kteří svou hru mají přečtenou. Podle toho vypadal celý zápas. Michal se snažil, seč mu síly stačily, ale Andy vždy našel nějakou situaci a zahrál velice dobrý snooker, ze kterého Michal nedokázal uniknout. První framy se nesly v režii Michala, ale Andy vždy v závěru dokázal vzdorovat. Kryštof se mi v přestávce po čtvrtém framu přiznal, že je z toho hodně nervózní a přestává si věřit: Kiwi (přezdívka Andyho) to vždycky nějak zahraje, docela mne znervózňuje, že, ačkoliv vedu o víc bodů než je na stole, on si tam ten snooker najde a dokáže rozdíl smazat. Nakonec se to nestalo pro Kryštofa osudné a výsledkem 5-2 postoupil on.
Týden na to přišlo na řadu finále. Celý týden probíhaly diskuze mezi Jindrou a mnou ohledně pravidla faul and a miss. Zda to hrát, na kolik pokusů, zda posuzovat všechna minutí stejně a pod. Já osobně se pamatuji na finále MR několik let zpět, kdy jeden vydařený snooker rozhodl o vítězi šampionátu, a hodně jsem stál o to, aby se hrálo pouze na tři opakování. Po tom, co jsem zažil při semifinálovém zápase, a doslechl se i o dalších dvou zápasech, bych nejradši pravidlo zase odsunul na druhou kolej. Původně jsem si myslel, že na to ještě nemáme herně, ale přesvědčil jsem se, že to zas tak velký problém není a že by stačilo se problematice zasnookerované (divné slovo :) ) koule věnovat při každém tréninku, a ono to půjde. Jenže te si myslím, že na to nemáme psychicky. To, co
u zápasů v televizi nezažijete, že hráč vrací situaci zpět i v případě, že líp mu už nahrát ani nejde, tady bylo na denním pořádku. Dokud to jde, budu získávat body. Někdo na to má žaludek, já ne. Jak jsem říkal, že po zápase s Mariem jsem byl vyřízený, ale šťastný, tak po zápase semifinále, ač se hrálo 5 hodin, jsem byl svěží jako rybička. Po 4 framu jsem z toho byl natolik rozladěn, že jsem se přestal na hru soustředit a těšil se na konec zápasu. Prohrál jsem a bylo mi to jedno. Samozřejmě, že to není vina Štěpána, jak jsem řekl, někdo na to má a někdo ne to nemyslím ve zlém. Já jen
z toho byl tak rozčarován, že jsem to nedokázal unést. Zpět k finále. Opět se hrálo na best of 9. Zápas se přeléval z jedné strany na druhou a nebylo jasné, kdo vyhraje. Oba dva hráli pod svým průměrem a body naskakovaly velice pomalu. V zápase bylo několik pěkných momentů, ale jinak to nestálo za pozornost. První turnaj nakonec vyhrál Štěpán Zabloudil a připsal si do žebříčku nejvíc bodů. Více o novém systému nebo o čemkoliv o lize najdete na www.snooker.cz.
Štěpáne, gratuluju. ... Počkej příště! :)
Primátor Cup Senior 2006
Miloš Žalman, tatínek našeho mistra republiky a bronzového medailisty z ME juniorů 2005, Davida Žalmana, manžel stříbrné z ME 2005 seniorů, Ilony Žalmanové, se pustil do velkolepého nápadu. Uspořádat mezinárodní turnaj seniorů pod tradičním názvem Primátor Cup Litomyšl 2005. Ano, nemýlím se, skutečně 2005. Také se tento turnaj odehrál, vítězem se stal slovenský poolbilliardový funkcionář Roman Havier, když ve finále hrál s Maarem Dénesem Mózesem. Naším nejlepším hráčem se stal Petr Kokoška na třetím místě. Druhým seniorským turnajem byl La Bill Cup ve slovenské Nitře. Zde se do finále dostali opět oba hráči, Mózes a Havier, ale přestože byl Roman Havier skoro doma, na vítězství mu to nestačilo. Za naši republiku se turnaje zúčastnili Ilona a Miloš Žalmanovi a Pavel Halamka. Halamka nakonec skončil na 5-8 místě. Jako další pořadatel byla na řadě opět Litomyšl, kde to všechno začalo. Miloš Žalman a Honza Rychtařík si mákli, sehnali sponzory, nechali potáhnout všechny stoly, vyčistily se koule, sehnali rozhodčí a vše mohlo propuknout. Třetí seniorský turnaj v devítce pod názvem Primátor Cup Litomyšl 2006 byl na světě. Díky iniciativě Miloše Žalmana vzniká v Evropě ojedinělá soutěž, seniorský pohár, ale k tomu později. Začalo se v sobotu ráno skupinami, kdy hrál každý s každým a rozhodovalo se o nasazení do pavouka. Dál se hrál pavouk, zkrácené double K.O. Panovala výborná atmosféra, sešli se zde hráči Slovenska, Polska, Maarska a domácí. Bohužel, Litomyšl zastupovali pouze dva plejeři, Honza Rychtařík a Karel Balský. Startovní listina čítala 28 hráček a hráčů. Jedinou ženou byla Ilona Žalmanová. Nekompromisní los si právě zahrál s rodinou Žalmanových, Ilona a Miloš se utkali v prvním kole. Překvapivě vyhrál Miloš a poslal Ilonu do B strany, kde na ni čekal Mario Marič. Jedním ze zajímavých soubojů bylo opakování letošního seniorského finálového zápasu z MR. Ve Vinohradském pavilonu zvítězil Petr Kokoška nad Pavlem Halamkou 7:1, zde v Litomyšli to byl vyrovnaný zápas, Petr vedl 5:4, ale co mohl dělat proti esu a kombinaci? Halamkovi se zdařila odveta a postoupil. Další zajímavý zápas se odehrál mezi Milošem Vizingrem a Vlastou Hájkem na konci B strany. Byl to souboj nervů, Vlasta je známý svou útočnou hrou, kdy každým strkem atakuje devítku. Navíc má i štěstí a dělá tímto stylem spousty bodů. Nakonec však zvítězil Milošův kulečníkový projev a Miloš se vrátil do A strany. V sobotu se hrály skupiny a následně i pavouk. K.O. část pavouka byla naplánovaná na neděli. Uprostřed turnaje se začala hrát vložená devítková soutěž. Každý zájemce dal 30,- Kč, celkově se vybralo1.000,- Kč. Všichni hráči byli vhozeni do klobouku a Ilona Žalmanová pak losovala. Úkolem vylosovaného hráče bylo zkusit dát takzvanou čistou hru, dohrát od rozstřelu, kombinace a eso platilo. Jako osmý nastoupil Petr Kokoška, rozstřelil, dal jedničku, neviděl na dvojku, zahrál prudce o mantinel, dvojka potkala devítku a Petr si převzal cenu 1.000,- Kč v překrásně malovaném prasátku. Gratulujeme!
V neděli se nejprve střetlo osm nejlepších v čtvrtfinále, zde jsou výsledky: Marič - Havier 4:7, Halamka - Vizingr 7:4, Gratz - Šmida 3:7 a Mózes - Levrinc 7:5. Hned navazovala semifinále: nejprve poráží Dénes Mózes Pavla Halamku 7:3, bylo to drama do stavu 3:3, pak nedal Halamka jednoduchou osmičku, Mózes přidal dvě čisté hry a byl konec. V druhém semifinále hrál výborně Roman Havier, László Šmidu porazil 7:4, byl jasně lepší, a jakmile mu nechal László prostor na hru, dohrával. To samé předvedl Roman i ve finále, působil daleko jistějším dojmem než Dénes Mózes. Nakonec zopakoval svůj finálový výsledek z předešlého roku a porazil Dénese 7:4. V zápase o třetí místo Halamku doslova smetl ze stolu László Šmida 7:2. V tomto zápase jako by byl pouze jeden hráč, László vše dohrával. Takhle kdyby hrál v semifinále, určitě by dopadlo jinak. Tím skončila hráčská část Primátor Cupu 2006. Všichni účastníci a funkcionáři se sešli okolo karambolového stolu, ze kterého doslova přetékaly ceny. Miloš Žalman a Honza Rychtařík si dali záležet, absolvovali spoustu shánění a oslovování sponzorů, a tak si ceny odnesli hráči až do osmého místa. Na závěr vyhlašování byl předán i putovní pohár národů SENIOR 2006, který získává země s nejlepšími výsledky tří hráčů. Po Nitře a Litomyšli vyhrálo Slovensko, druhé bylo Maarsko, třetí Česká republika a čtvrté Polsko. Navíc každý účastník obdržel na památku hromadnou fotografii všech hráčů a fotku svou, kterak hraje. To vše díky firmě Fomei a jejímu Microlabu a Miloši Žalmanovi. Byly zde i finanční odměny, celkově se mezi čtyři nejlepší rozdělilo 10.000,- Kč. Skončil Primátor Cup, majitelé herny z Nitry slíbili na jaře 2007 opět seniorský turnaj, a tak mají staříci proč dál trénovat. Vydařený a hodnotný turnaj, který měl být poslední prověrkou hráčů před ME seniorů v Polsku. Stínem turnaje byli někteří hráči: když vyhrávali, byl to nejlepší turnaj, který kdy hráli. Když prohráli: byla to nejhorší herna, jakou zažili, nejhorší stoly atd. Jako pořadatel tyto výkřiky ze tmy a do tmy znám. Já už jsem proti těmto lidem obrněný, ale když dostal od jednoho hráče vynadáno Jenda Rychtařík, chvilku zíral, co udělal špatně. Musel jsem ho uchlácholit, protože ten kritický člověk ani jeho názor nestál za přemýšlení. Primátor se povedl, rozdaly se ceny, zatleskalo pořadatelům a jelo se domů.
Pavel Halamka ep
Primátor Cup 2006 Litomyšl, senioři
| Poslední frame Paula Huntera
Jeden z necharizmatičtějších hráčů světového snookeru prohrál svůj nejdůležitější zápas. Souboj s rakovinou trávicího traktu byl nad jeho síly a v pondělí 9.10.2006 večer podlehl této zákeřné nemoci. O Paulovi nemoci se všeobecně vědělo, hráč se se svým problémem nijak netajil a ihned po diagnóze během MS 2005 vše veřejnosti oznámil. Nikdo nemohl uvěřit této zprávě a ze všech stran mu byla projevována podpora a nenašel se nikdo, kdo by mu nedržel palce. Nemoc však Huntera zasáhla naplno, musel se podrobit nesčetně chemoterapií, vypadali mu vlasy, jeho snookerová hra se rapidně zhoršila, ale kdo by se divil. Jak všichni dobře víme, snooker potažmo kulečník, je založen na psychické pohodě a té se Hunterovi určitě nedostávalo. Je těžké žít s vědomím, že se blíží konec a ještě k tomu hrát v záři reflektorů ... To nejde. Paul však bojoval stejně urputně, jako nad zeleným plátnem, bil se jako lev a všichni mysleli, že to vítězství v tomto duelu ho nemine. Vlasy mu začaly opět růst a, i když mluvil o příšerných bolestech během zápasů, stále se mu na tváři objevoval úsměv. Nakonec se Paul domluvil se svou manželkou Lindsey, s rodinou i s WSBA a oznámil přerušení kariéry na jednu sezónu, během které chtěl zasadit nemoci poslední vítěznou ránu. WBSA mu vyšla vstříc a poprvé v dějinách snookeru rozhodla o zmražení umístění. paul Hunter by se po roční pauze vrátil na stejné místo žebříčku, na kterém loni končil. Bohužel plán B tentokrát nevyšel a rakovina byla soupeřem nad jeho síly. Po Paulu Hunterovi Backhamovi snookeru zůstala sposta vzpomínek na jeho výtečnou snookerovou hru, na jeho příkladné chování jak u stolu tak v životě, hlavně však rodina. Manželka Lindsey a ani ne roční dcera Evie Rose. Poslední rozloučení rodiny proběhlo v Leedsu 19.10.2006. 
|
