Když se začal v roce 1996 hrát v bývalém Paláci Kultury muzikál Drácula, objevil se v roli kněze Tomáš Trapl. Tomáš si k alternování své postavy přizval Bohuše Matuše. Poznali se v představení "V hlavní roli písnička", které se hrálo v pražském Semaforu. Jako mnozí další zpěváci a účinkující, začal Bohuš pravidelněji hrát kulečník v bývalé herně Billiard Centra v Paláci Kultury. Po skončení muzikálu Drácula začal hrát Bohuš v novém muzikálu Pomáda. Dalším jeho muzikálem byla Johanka z Arku a když se začal zkoušet nový muzikál Hrabě Monte Cristo nemohl tam scházet. Když to spočítáme, jsou to čtyři z nejvýznamnějších muzikálů, které se u nás hráli.

Jaký další muzikál plánuješ?
Připravuje se obnovení jednoho staršího muzikálu, ale o tom bych zatím nerad mluvil. Jinak se připravuje Rasputin a tam bych měl opět účinkovat v roli, kde mě naznačili, že bych měl shodit vous, no asi ty čtyři chlupy pod nosem na které je každý chlap pyšný. Nechci však o ty čtyři chlupy přijít a tak bojuji s produkcí.

Jak často hraješ v týdnu muzikál?
Hraji každý den, v sobotu dokonce dvakrát. Nyní střídám Hraběte s Johankou a tak na nic dalšího pomalu není čas.

Co tvé seznámení s kulečníkem, kdy a kde to začalo?
Při studiu Brněnské konzervatoře jsem samozřejmě bydlel v Brně. V pěveckém souboru Kampanela se mnou zpíval jeden kamarád, který chodil pravidelně trénovat s kulečníkovým tágem. Zajímal se o kulečník trochu víc než já a nějaký ten úspěch se nakonec dostavil. Stal se Mistrem Evropy a jmenuje se Marek Faus.

To znamená, že jsi hrál karambol?
Jako kamaráda mě Marek bral do své herny, kde pravidelně trénoval. Jednou jsem při pokusu o nějaký ten záhadný strk, jeho drahé závodní tágo málem zlomil. Rychle jsem na něco reagoval prudkým otočením a hle, tágo se krásně ohnulo o zeď. Mě se to líbilo, jak je pružné, Markovi ne. A tak mi jej sebral, řekl mi že na stěně je dostatek erárních tág a že si můžu jít šmrdlat ten dírovanej kulečník. A proto ze mě není taky mistr Evropy, pravděpodobně!

Jestli tomu rozumím, nenásilně jsi přešel na pool? (kulečník s dírami)
Přeci jenom mě to víc šlo, v poolu člověk vidí nějaký ten výsledek a jednou jsem Marka porazil. Nějak mu sice nebylo dobře, měl zlomenou ruku, či co, ale to na tom nic nemění. Nikdo se nebude ptát proč prohrál, prostě jsem ho porazil. Tečka! Po nastudování Drákuly jsem začal pravidelněji hrát v Paláci Kultury s Jirkou Kornem. Byl sice herně trochu dál než já, ale nezištně mi radil. Ač jsem cokoli dělal, tak mě však nenechal pocítit pocit vítěze. Prostě jsem vždy prohrál. Neplatí na něj nic. My jsme se veselili, Jirka hrál jako o život. Přesto že se bavil s námi, když se sklonil ke kulečníku, neznal kamaráda. Neznám člověka, který by se dokázal takto soustředit.

Co nyní, hraješ kulečník?
Čas, čas, čas, bohužel je ho málo. Nejčastěji jsem v Kongresovém centru a po jeho přestavbě, zde nezbylo místo na kulečníkovou hernu. Naštěstí v představení Hraběte, "hraje" i kulečníkový stůl. Je to karambol a připomíná mi mé začátky v Brně s Markem. Bohužel režisér Bednárik mě vyřadil z té skupiny vyvolených, kteří si při představení mohou zahrát. A tak jen okolo něj nostalgicky procházím. Nedá mi to však a čas od času si najdu chviličku na kulečníkovou partičku se známými.

Co chystáš do budoucna?
Co se týče kulečníku, tak chci zvýšit svou výkonnost, dávat tak tři čtyři koule po sobě do díry a tím se připravit na zápas s Jirkou Kornem. Snad to bude stačit. Co se týče zpívání, připravuji s jedním z nejznámějších a nejlepších skladatelů svůj první singl a zároveň i celé album. Bude tam spousta nových písniček a moc se na tuto práci těším. Tak jako se těší kulečníkový hráč na dobrý zápas, tak se já těším na dobrou spolupráci při natáčení. Kulečník mě slouží k výborné relaxaci po náročných dnech.

Chceš něco vzkázat kulečníkářům?
Přijďte se podívat na muzikál Hrabě Monte Cristo, jak to vypadá, když si hráči při hře zpívají a sleduje je při tom okolo 1700 diváků.

Pavel Halamka