Unie šipkových organizací - jednotlivci

Úpický Městský sál je jako stvořený pro soutěže, na které se sjíždí okolo dvou set účastníků. Příjemné prostředí, výborné jídlo a nezbytné organizační i technické zázemí fungovalo také při 2. mistrovství Unie šipkových organizací mužů a žen, které se zde uskutečnilo v sobotu 2. března.

Samotné soutěži předcházela pečlivá příprava pánů Krejzy a Staňka, kteří byli zodpovědní za nominace jednotlivých organizací. Přestože se několik hráčů, kteří měli podle stanovených pravidel na nominaci nárok omluvilo a bylo nahrazeno dalšími podle aktuálních žebříčků, na kvalitě turnaje to rozhodně neubralo. Navíc většinou nešlo o hráče z čelních pozic. Z těch nejlepších jsme postrádali prakticky jen Ditu Ševčíkovou, Mariku Benešovou, Romana Benischka, Jardu Procházku, Martina Rýpara a Zdeňka Jíšu... Klasická pětsetjednička se tentokrát hrála na tři vítězné legy. Obavy pořadatelů o to, aby se soutěž příliš neprotahovala, vzaly brzy po začátku za své.

Už od prvních kol bylo evidentní, že zde prakticky není slabých soupeřů. Muži "zavírali" už od počátku zpravidla do 10. kola a postupem času se tato hranice rychle snižovala. Poslední třicítka hráčů se pak pohybovala prakticky v rozmezí 5. - 7. kolo. Ženy pochopitelně tak rychle nehrály, ale ani jejich soutěž se příliš nezdržovala a tak už krátce po půl osmé večer byla jména vítězů známa. Kamila Straková (D.C. Zákeřňáci) a Martin Kadlec (Esotronik Medvědi Žatec) potvrdili své vedoucí pozice z žebříčků a odnesli si po zásluze poháry pro nové Mistry republiky. I na další přední místa se prosadili hráči nominovaní ČŠS.

Kdybychom přesto chtěli poměřovat "úspěšnost" jednotlivých reprezentací (ČAKSAŠA a CŠS) můžeme říci, že z pohledu prvních šestnáctek byla situace poměrně vyrovnaná. U mužů je to dokonce rovných 8:8 (ženy 9:7), ale při pohledu na stupně vítězů je evidentní, že žebříček ČŠS je asi objektivnější, alespoň co se špičky týká. Zdá se tedy, že rozhodnutí SDK o zásadní změně bodování turnajů započítávaných do žebříčku ČAKS-AŠA, bylo skutečně nutné a přichází v hodině dvanácté (nebo spíš po ní). Zatímco u ČŠS odráží (soudě podle sobotních výsledků) žebříček skutečnou kvalitu jednotlivých hráčů, v žebříčku ČAKS-AŠA určuje pořadí do značné míry množství odehraných turnajů a "síla" daného regionu. Řada vynikajících hráčů na předních místech díky špatnému systému bodování fakticky chybí... (nebo to vidíte jinak?).

Zatímco se minulá společná mistrovství UŠO vyznačovala napjatou atmosférou a až nezdravou rivalitou, proběhlo 2. mistrovství jednotlivců v naprosto pohodovém duchu. K vidění byla řada zajímavých zápasů, kdy o vítězi a tím i postupu rozhodovala ona proslulá "tečka". A jen zcela ojediněle se hrály legy, ve kterých by jeden soupeř utekl druhému tak, aby měl opravdu dostatek času na zavírání. V drtivé většině, a zápasy nejlepších nebyly výjimkou, rozhodovaly v samém závěru opět pevné nervy, jistá ruka a v neposlední řadě i zápasová zkušenost. Určitě by o ní mohla vyprávět třeba Renata Pastyříková, které už na boj o medailové místo prostě došly síly. Stejný osud potkal ostatně i Zbyňka Ledvinku, který ve velkém stylu doslova smetl několik posledních soupeřů, včetně Martina Kadlece v prvním finále (3:0). Pak se však cosi zlomilo, a přestože po naprosto vyrovnaném boji, odešel nakonec s porážkou 3:2. I takové jsou šipky. Přejme si, aby se podobných turnajů, jakým byl ten v Úpici hrálo do budoucna co možná nejvíce. (cl)