Státní a státem řízené loterijní instituce

Od samého začátku regulování loterií se zásadně vyskytovaly tři řídicí subjekty. Jedním z nich bylo - bez ohledu na státní zařízení - ministerstvo financí stanovující základní principy fungování loterií na základě aplikovatelných právních předpisů nebo i pro desetiletí právního předpisu jen jediného. Druhým subjektem se stal speciální úřad pověřený běžnou loterijní agendou přímo panovníkem, ministerstvem financí nebo jiným centrálním úřadem. Vývojem docházelo i k určitým mutacím kdy skutečný výkon práv provozovatele loterie vykonávala jen část úřadu či instituce, která svou ostatní činností neměla s loteriemi nic společného. V období nástupu totalitních mocí to došlo až tak daleko, že loterijní aktivity byly řízeny z více stran i po telefonu či subjekty, které ani nedisponovaly vlastní samostatnou právní subjektivitou. Přesto těmito institucemi nekonfliktně přecházely miliardy zlatých či korun do státního rozpočtu. Třetí subjekt tvořily stovky orgánů místní samosprávy či státní správy, jimž především náležela správa loterií věcných, pořádaných nestátními subjekty. Vývoji jednotlivých ministerstev financí jako celku či orgánům místní správy se rozsáhle věnují jiné publikace, zde se zaměříme pouze na jejich loterijní útvary či oddělení, speciální loterijní instituce, o jejichž práci se mnoho dokladů nezachovalo. Tím jsou získané informace cennější.

Když v 17. století v Rakousku došlo k policejní úpravě náhodných her, především zmíněným "přístavů štěstí", začal tomuto cíli sloužit i první zvláštní úřad zvaný Obriste Spillgrafenamt. Když dvůr začal přemýšlet o organizaci holandského typu her, tedy loterií třídních, nabídl mu bankéř Dürfeld pomoc při založení dalšího speciálního úřadu, kterým se dne 29. března roku 1770 stalo c. k. Privilegované loterní ředitelství ve Vídni.
Pokud o třídní loterii však, jak již víme, selhal, a to vinou kolektantů loterie číselné, kteří postřehli nebezpečí hrozící zánikem jejich aktivit. Záměrně proto vyvolali s Dürfeldem spor, končící dočasným zrušením nového úřadu. Instituce však byla koncipována velmi kvalitně a myšlenka obsahující dobrou organizační strukturu úřadu již zůstala, nebo ji mocnářství nutně potřebovalo. V roce 1787 se v čele Loterního ředitelství objevil další schopný muž - Andreas Rother, který ihnedzahájil reformu směřující k jeho lepšímu personálnímu obsazení. Soustředil se především na vyšší vzdělání úředníků a jejich lepší rozmístění v rámci celého státu.
Vedle vídeňského úřadu se objevily i úřady další a české země nebyly vynechány. Na části pozemků, které v blízkosti Kozího náměstí v samém středu Prahy patřily rakouské státní pokladně (eráru), byla postavena budova finančního resortu, v niž byl také umístěn první loterijní úřad. Objekt byl připsán do vlastnictví Banko-Gefällen-Administration v roce 1820.
V polovině 19. století vedle vídeňského Loterního ředitelství vznikla instituce další, a to Ředitelství loterního důchodku ve Vídni (Lottogefälls-Direktion, Wien). To bylo pověřeno pořádáním státních loterií povolených v roce 1853. Přesně o šedesát let později potom převzalo agendu Generální ředitelství státních loterií ve Vídni (Generaldirektion der Staatslotterien).
Ke konci století odprodal rakouský erár část pozemků v kozí ulici soukromníkům a z části prostředků takto získaných byla na místě nevyhovující staré budovy finančního resortu postavena budova nová, která byla pořízena ze 2/3 nákladů ministerstvem financí (pro loterijní úřad a puncovní úřad) a z 1/3 ministerstvem orby (pro báňské hejtmanství). V roce 1905 bylo vlastnické právo budovy v Kozí 4 zaknihováno pro erár a v pozemkovém katastru poznamenán vlastník - finanční správa.

V té době pracovníci různých ministerstev porovnávali svoji organizaci s podobnými institucemi v Německu. Zvláště jim imponovaly některé aktivity směřující ke zlepšení funkce orgánů státní správy. Německá města totiž zaváděla pro vzdělání správních úředníků zvláštní kursy a školy. Například Düsseldorf založil Akademii pro komunální správu a v dubnu 1912 otevřelo město Kolín nad Rýnem Vysokou školu pro komunální a sociální správu, místnostmi spojenou s městskou vysokou školou obchodní. Škola měla posluchačům poskytnout vědecké vzdělání pro dosažení vůdčích míst ve službě veřejnoprávních korporací, tedy budoucích purkmistrů, starostů větších obcí, vyšších obecních úředníků a také úředníků ministerských. Škola kladla důraz na vědecké poznávání hospodářských, sociálních problémů v komunální správě. Základem byly přednášky z oboru národního hospodářství, finanční vědy, hospodářské a sociální politiky, správní statistiky, státního práva, pojišovnictví, účetnictví atd. školu mohli studovat i cizinci znalí němčiny, což bylo samozřejmě hojně využíváno. Podobné aktivity v Rakousku-Uhersku širokou diskusi a směřovaly ke vzniku komise pro reformu veřejné správy a ke zřízení zvláštního výboru pro vzdělávání úředníků. To již však začala válka a s ní spojené jiné starosti.

Rozpad monarchie přinesl nové právní poměry. Prováděním číselné loterie v Československu byly pověřeny loterijní úřady v Praze a v Brně, ihned po 28. říjnu podřízené VII. odboru Zemského finančního ředitelství, aby vklady shromažďované pro číselnou loterii u jmenovaných loterních úřadů nadále neplynuly do Vídně. Vládní nařízení č. 109 z 28. února 1919 pak zřídilo Ředitelství státních loterií v Praze, podřízené přímo ministerstvu financí. (Souběžně se užíval i název Loterní ředitelství.)

Ředitelství začalo pracovat již 1. března 1919 v tradičních prostorách budovy v Praze I, Staré Město, Kozí ul. 4. Ředitelství mělo na starosti loterní důchodek, Státní dobročinnou loterii a loterii třídní, od července 1919 i Československou třídní loterii. Vedlo v patrnosti také drobné a ve Slezsku je povolovaly úřady I. stolice. Při vkladech 200 - 10 000 Kč povolovaly věcné loterie politické úřady II. stolice. Loterie, jejichž vklad byl vyšší než 10 000 Kč, povolovalo ministerstvo financí. Ředitelství loterií mělo v té době oddělení losové, právní, pokladnu a vlastní účtárnu. Prvním ředitelem se stal ministerský rada Antonín Kolbaba.