Výherní automaty - 100 let historie v Evropě a v českých zemích
Evropa - Od mechaniky k elektronice

Z evropské mapy výrobců výherních automatů:

České země

II. etapa: 1990-2000
Potíže rostou
Rok 1993 znamenal pro ZPA první velké potíže. Výroba byla finančně velmi náročná, firmě chyběly peníze na nákup materiálu a na další vývoj. Celá výroba začala stagnovat.

Vedení firmy se rozhodlo najít zahraničního partnera, který by přístroje buď odebíral, nebo v závodě zahájil výrobu svých automatů. Zájem ZPA směřoval k americkému Williamsovi, jeho divizi výherních automatů, a další americké firmě VLT. S oběma firmami byl navázán kontakt a proběhly vzájemné návštěvy. S firmou Williams se spolupráce dostala tak daleko, že Williams se ZPA měly společný výstavní stánek na výstavě Svět zábavy 1994 s převratným vynálezem tzv. tuoch screen, tedy ovládáním přístroje formou dotyku přímo na obrazovce. Ze spolupráce však nakonec sešlo. Neúspěchem skončily i kontakty s firmami Bally Wulff a Gauselmann z Německa a japonskou Sigma Corporation vyrábějící systémy pro kasina. jejich zástupci vlastně jen monitorovali dosažený stupeň českého vývoje.

Zanechte všech nadějí
Poslední automaty se vyráběly ještě v r. 1994 pod firmou Veltech, která nahradila privatizované ZPA ČAKOVICE, V tom roce automaty ještě zůstávaly i na Slovensku, kde je provozovala firma Program Trenčín. Protože ZPA i Veltech měly stálou nabídkovou kancelář v Rusku a v Německu, nepodařilo se do těchto teritorií přístroje vyvážet. Na výstavu a k výběrovému řízení se vyvezly rovněž dva automaty do Uruguaye, ale ve výběrovém řízení tam firma neuspěla, přestože technickou dokumentaci i celý přístroj přizpůsobila místním podmínkám provozování i jazyku. Automat byl kvalifikován jako žetonový, na základě povolení příslušných čs. Orgánů pro výběrové řízení sloužily za žetony české mince.

Rok 1994 znamenal konec všem nadějím, peníze na vývoj a výrobu již dlouho pocházely z úvěrů, které firma ještě bez problémů získávala. Celkově se vyrobilo asi 5900 přístrojů, z toho do provozu přešlo jen 4800. Podle dřívějšího rozhodnutí vedení firmy zůstávaly všechny vyrobené přístroje ve vlastnictví ZPA a úvěry na jejich výrobu měly být splaceny z jejich provozu družstvem Tarok. Odhaduje se, že vývoj a výroba stály přes 200 milionů Kčs. Po ukončení činnosti zůstalo ve skladech v různém stadiu rozpracovanosti větší množství dílů (např.bočnice, skla) na asi 10 000 automatů. První éra výroby moderních výherních automatů v českých zemích skončila.

Krijcos

Ing. Richard Chlad Prezident společnosti Krijcos

V těsném závěru
Zcela jinou cestou šla na výrobu výherních automatů jedna z největších provozovatelských firem v Čechách i na Slovensku - firma Krijcos, kterou založili Zdeněk Kočík a ing. Richard Chlad v roce 1990.

Oba do oboru přišli víceméně náhodou. Zdeněk Kočík se oženil do Nizozemska, kde se seznámil s jistým panem Kochem, který mimo jiné prodával i zařízení pro zábavní parky, a Kočík mu zprostředkoval kontakty na tehdejší pražský Park kultury. Přes Kocha se seznámil s panem Verhagenem, který již v letech 1988 a 1989 přivezl do Čech asi 40 starších automatů především od firmy Bell-Fruit. V létě 1989 otevřeli Kočík s Verhagenem velkou videohernu v přízemí Paláce kultury, určenou jen pro děti. Největší atrakcí se stala helikoptéra a různé simulátory. Ing. Richard Chlad v roce 1984 dostudoval plánování na národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze a nastoupil do podniku Restaurace a jídelny Praha 1, kde se stal provozním hotelu Tatran (dnes opět Juliš) na václavském náměstí. Po roce a půl přešel na podnikové ředitelství do funkce vedoucího provozního oddělení celých RaJ 1, což se pro budoucí provozování výherních automatů v restauračních provozech ukázalo jako nejlepší možné místo. Již v té době (až do roku 1985) měly RaJ hernu v Luxoru, kde provozovaly přístroje podle průmyslového vzoru Havlík. V závěru r. 1988 RaJ navštívili jak Zdeněk Kočík, tak Antonín Šimek z Rakouska, který nabízel možnosti instalování rakouských přístrojů firmy Novomatic. RaJ zjara 1989 přes Pragokoncert uzavřely smlouvu s Verhagenovým zástupcem Kočíkem. RaJ 1 tak již počátkem roku 1989 vybudovaly dvě herny, jedna se nacházela ve Varieté U Nováků ve Vodičkově ulici,druhá ve vestibulu Luxoru na Václavském náměstí, v Prostoru s letitou herní tradicí. V té době ing. Chlada dočasně pověřili výkonem funkce obchodně provozního náměstka podniku. Tehdy se dostal do konktaktu s nizozemský výrobci a provozovateli výherních automatů BONANZA a MONEY POT, Henrim a Joem Krijnenovými.

Zhruba v té době Verhagen skončil s Pragokoncertem a začal podnikat s družstvem Micromen, které disponovalo ministerským povolením k zahraničně aktivitám, konkrétně k dovozu výherních automatů. Ing.Chlad v té době již jednal se zhruba čtyřiceti zástupci různých firem, kteří mu nabízeli možnost spolupráce. Se Zdeňkem Kočíkem pak jako fyzické osoby začali podnikat ještě před listopadovými událostmi a následnými změnami hospodářských a právních poměrů. Nakoupili čtyřicet německých nástěnných automatů po 120 markách za kus. Navázali kontakty i s rakouskou firmou Novomatic, Gauselmann Goup z Německa i s nizozemskou firmou Jac van Ham (právě tam se rýsovala budoucí spolupráce(. Ke jménům výrobců se dostali nejjednodušším způsobem - ze štítků na automatech. Jednání s oběma pány Krijnenovými dokončil Zdeněk Kočík sám.

Jak se ověřuje důvěryhodnost
Pražská jednání s bratry Krijnenovými probíhala při jejich cestě do Maďarska, kde chtěli začít budovat své pozice v zábavním průmyslu. Když se Henri Krijnen z Maďarska do Prahy vrátil, půjčil Zdeˇnku Kočíkovi svůj velmi drahý Mercedes 560 SEC. Měl mu ho vrátit do několika hodin, což se skutečně stalo. Tím si Henri Krijnen ověřil důvěryhodnost svých budoucích obchodních partnerů a nebál se pak do Čech poslat bez jakéhokoli ručení stovky přístrojů. A Chlad s Kočíkem, kteří měli kontakty na všechny největší evropské výrobce výherních automatů, se nakonec domluvili právě s Henrim Krijnem, protože byl obchodně zdatnější a dravější a nebál se riskovat.

A pak tedy z Nizozemska dorazilo 120 kusů statších automatů a tři špičkoví mechanici. Automaty již přišly zrepasovány na československé mince. Většina přístrojů měla jen mechanické vhazovače pro příjem 2 a 5 Kčs. což způsobovalo velké problémy s polským zlotým. Z kamionů, které přístroje dovezly, se přístroje překládaly do malých dodávek, protože nebylo možno pronajmout žádné sklady, což Nizozemci nedokázali vůbec pochopit. Dva kamiony je ihned rozvezly přímo do restaurací RaJ 1 a 7. Provozovatelem přístrojů se stalo družstvo Micromen. V březnu 1990 přišlo dalších 200 automatů, a to do nového skladu v mladežnickém areálu v Plzni.

Pipi gril v Luxoru se zrušil a na tradici bývalé herny se navázalo novým zařízením s 35 automaty nizozemské firmy Krijco Henriho Krijnena. Největším problémem se však ukázal zákon z roku 1973, který znemožˇnoval soukromým subjektům provozování a zisk z tržeb. Část strojů proto stála a začalo se jednat s ministerstvem financí o fázích přípravy nového zákona. Nechaly se přeložit nizozemské předpisy a očekával se další vývoj.

Nový zákon o loteriích spatřil světlo světa v květnu r.1990 a v červnu ing. Chlad po velkém váhání ukončil pracovní poměr v RaJ 1, přestože mu nabízeli místo ředitele hotelu Bohemia.začal pracovat pro Micromen - jako šéf divize Micromen Krijco. V prosinci 1990 pak se Zdeňkem Kočíkem založili Krijcos. Původně to měl být Krijco´s, ale apostrof při zápisu firmy vymizel. Fakticky však firma Krijcos začala fungovat až od dubna 1991, a to jako zástupce Krijnena a jeho automatů v Československu.

Další stroje vyráběné firmou Krijcos v Lysolajích pod licencí firmy Elam se jmenovaly DISCOVERY a jejich produkce dosáhla 400 kusů. Opětovně se jednalo o hardware Bell-Fruit 85, software, design a ostatní licenčně od firmy Elam. Pár kusů přístrojů se provozovalo ještě v r. 1998, protože výrobní program plnily od r.1991 do r.1994, kdy se vyrobilo posledních 50 kusů.herně se jednalo o přístroje zajímavé pro svou jednoduchost a na tehdejší dobu v porovnání s ostatními, především kreditními přístroji, poměrně vysokou výhernost.

V r. 1992 se firma Krijcos přestěhovala do Všenor u Prahy, kde zakoupila pozemek a bývalý objekt obilných skladů podniku Zemědělského nákupu, v té době už v likvidaci. Ze začátku se přístroje montovaly v bývalé budově sladovny v nouzovém provozu a současně se připravovala i nová výrobní hala. Částečně v Lysolajích a později ve "sladovně" vznikal i model Reel Cash s hardwarem Bell-Fruit 88 a v licenci Elamu. Celková produkce dosáhla 4000 kusů. Raritou válcových polepů se staly obrázky českých bankovek. Konkrétně české stokoruny tak zmenšené, že nebylo zapotřebí souhlasu banky.

Ing.Chlad o tomto počátečním období říká:

Již v 70. a 80. letech vyráběla nizozemská firma Krijco vlastní přístroje, ale pro nerentabilitu výrobu zrušila. Bylo tedy domluveno, že firma Krijco předá svoje know how naší nové české firmě Krijcos a všechny modely se budou vyrábět jen v Čechách. Jelikož už nizozemské Krijco nemělo ze zásob ani z provozu žádné vlastní ani cizí přístroje, padlo rozhodnutí, že začneme vyrábět automaty vlastní nebo licenční od nizozemské firmy Elam. S přípravou výroby prvního automatu se začalo v tehdejším sídle firmy Krijcos v Lysolajích, v rodinné vilce mého otce, a to na podzim r.1990. Jednalo se o přístroj značky OXO. Software automatu vyvinula firma Krijco v Nizozemsku, stejné válce, skla a design. Jako hardware se použil přístroj firmy Bell-Fruit systém 85. Celkem se vyrobilo 150 kusů, které si rychle získaly nevyzrálé hráče. Z trhu byly přístroje staženy až po třech úspěšných letech. Žádná součást přístroje nebyla tuzemská, vše se dováželo.

<< minulý díl

pokračování příště >>