Kasinové hry - 35. pokračovaní

obalka knihy
Ivo Kasal
autor JUDr. Ivo Kasal

Výňatek z knihy
KASINA - Svět napětí a zábavy
Vydalo Nakladatelství Olympia, a.s.
SAZKA - OLYMPIA 2002
Edice Sazka

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy.


Karlovy Vary - Česká republika.
Nejstarší česká kasinová oblast.

V západních Čechách na rozhraní Slavkovského lesa a Doupovských hor bylo v roce 1370 založeno městečko, jež se pro své minerální a léčivé prameny proslavilo po celém světě především pod německým názvem Karlsbad, česky Karlovy Vary.

První zmínky o lázeňství se objevily již na konci 15. století, ale přesný popis jednotlivých zřídel a s nimi spojených lázeňských domů, jež nájemně sloužily veřejnosti, pocházejí až z roku 1521. Celkem 12 termálních minerálních pramenů teplých až 73°C se ve druhé polovině uplynulého tisiciletí stalo cílem statisíců pacientů. Od r. 1547, kdy se staly Karlovy Vary královským městem, by se mohlo zdát, že lázeňství převáží nad zemědělskými a potravinářskými aktivitami jeho obyvatel, ale nestalo se. Ty doplňovaly obživu ještě po další staletí.

V 17. století se v lázeňských domech střídala nižší šlechta malých německých státečků se stejnou šlechtou ruskou a polskou, teprve na přelomu 17. a 18. století, kdy se pobyt v lázních stává evropskou módou, začínají přijíždět i významnější osobnosti.Lázeňské domy s honosným průčelím však z druhé strany sloužily hospodářskozemědělským účelům. Semkly se kolem pramenů a kostela a vytvořily městské centrum relativně vzdálené od míst, jež domorodci stále obdělávali nevěříce, že je lázeňství jednou uživí. Nejúrodnější pole a louky se nacházely u řeky, kde se v tédobě říkalo V lukách. A tak se v kasinové historii vedle všudypřítomné vody poprvé setkáváme i s pojmem "louka" (viz str. 136). Karlovarské louky nabízely romantické, pacienty milované prostředí, v němž se setkávali a bavili. To neuniklo hostitelům, kteří zde začali pořádat pikniky, slavnosti a hostiny. Strategický význam místa nejrychlejipochopil tehdejší starosta města Deiml, který na jedné ze svých vlastních louček postavil první karlovarský "Lusthaus" jenž v roce 1701 honosně pojmenoval Salle de l´Assemblée. Budova však proslula spíš pod názvem Saský sál, a to podle saského kurfiřta Augusta Silného, který sem často a rád zajížděl i se svými číšníky. Pilo se tančilo a také hrálo. K oblíbeným hrám patřily, karty a kostky, o dnešních kasinových hrách nebylo ani vidu, ani slechu. Saský sál ohromoval svou velikostí i impozantní dvoranou, jakou okolní místa a města včetně Karlových Varů neměla. Po sto padesát let si udržoval dominantní postavení pro plesy a oficiální oslavy širokého okolí. Budova inspirovala, ale také vzbuzovala závist.

V lukách však nevlastnili pozemky jen Deimlové. K dalším majitelům patřil i pozdější karlovarský starosta Andrea Becher, jenž měl louku sousední, na pozemek Deimla bezprostředně navazující, a tak se rozhodl využít atraktivnosti pozemku i slávy Saského sálu a postavil si svůj vlastní kusthas, Hned vedle a kolmo k této budově. K Saskému sálu tak přibyl Český sál a dva sály na jednom místě nastartovaly souboj o přízeň hostů stavbami dalších budov, tentokrát znovu ze strany Deimlů, kteří na svých pozemcích u Saského sálu postavili dům zvaný Boží oko.

Počátkem 18. století již Karlovy Vary patřily k oblíbenýmevropským lázním, v letech 1711 - 12 je navštívil car Petr Veliký, v roce 1721 i císař Karel VI. Paradoxně velmi prospěšný se v roce 1759 ukázal požár místního kostela, s nímž lehlo popelem i přes polovinu dřevěného centra města. Nový předpis, přislibující po dobu pěti let neplacení žádných daní tomu, kdo postaví dům kamenný, způsobil, že se kolem říčky Teplé začal objevovat jeden dům honosnější než druhý. A právě v tomto okamžiku, v roce 1760, přijíždí do Karlových Varů zakladatel rodu i hotelové legendy Johann Georg Pupp, ještě před pár lety Jan Jiří Pop, rodák z Veltrus. Jméno si pozměnil, když jako cukrář vstoupil do služeb hraběte Chotka. Proč přesídlil ze srdce Čech na západ, nevíme, ale jako vynikající řemeslník bez problémů získal práci u majitele místních cukráren Mitterbacha, vlastnícího dům Meloun na Staré louce, jak se stále říká jednomu břehu řeky. Celých třináct let se Pupp dvořil jeho deři Františce, až získal otcův souhlas ke svatbě. Z obdrženého věna oak koupil část Českého sálu, později další a další. Sál nechal přestavět a zvětšit a interiéry vyzdobit s nevšedním šarmem. Kráse nového sálu se rychle roznesla a Puppovi měli denně plno. Za získané prostředky chtěli koupit vedlejší sál Saský a oba sály spojit, ale Deimlova rodina nechtěla za žádných podmínek prodat. Nastal dvě stě let trvající spor.














Pokračování příště


JUDr. Ivo Kasal

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy

Související články: