TAJEMSTVÍ DÝMKY 3. pokračování
Dnes si dopovíme o výrobě dýmek u nás a začneme si povídat o výrobě dýmek ve světě.
Postupně se výroba soustřeďovala do dvou oblastí - Českomoravské vysočiny a východní Moravy. Humpolecko A Pelhřimovsko se proslavilo višňovkami. Manufakturní výroby však dosáhly v Proseči u Skutče a v Kelči u Valašského Meziříčí.
Zakladateli prosečského dýmkařského řemesla byli Antonín Pešina a Filip Švec, kteří dali základ sériové výroby dýmek. Dýmky se vyráběly nejprve na šlapacích sou-struzích, později je nahradily stroje poháněné elektrikou. A tak po I. světové válce se výrobou dýmek živilo v Proseči na 200 lidí. To se již začaly dělat dýmky z dováženého bruyeru a ze švédské břízy. V té době začaly jít do módy rovné a krátké dýmky anglického a francouzského stylu. Výhodou bruyerových dýmek bylo, že se nemusely uvnitř plechovat jako dýmky z ostatních dřev. Proto se staly velmi oblíbené. Většina těchto dýmek se vyvážela, hlavně do Německa, Rakouska, ale i do USA, pod řadou obchodních názvů. Po roce 1945 byly živnosti zrušeny a výroba soustředěna do jednoho místa v Proseči. Tím byly položeny základy pro průmyslovou výrobu. Postupně patřila továrna pod Koh-i-noor, a potom pod podnik TOFA. Vyrábělo se především z albánského laciného briaru a pro dražší dýmky se nakupoval materiál v Itálii. Nejvíce dýmek se vyrábělo v Proseči v 70-tých letech, kdy se ročně vyrábělo 1 000 000 dýmek, z toho 90 % bylo určeno na export, především do západních zemí. V roce 1993 byla továrna částečně restituována a částečně zprivatizována. Byla vytvořena firma BPK s.r.o., která pokračuje v tradici českých dýmek. V západních zemích tyto dýmky vyplňují mezeru v cenově nižších oblastech. Výroba dýmek v jiných oblastech nedosáhla takového zprůmyslnění jak v Proseči. V kelči bylo několik výrobců dýmek, kteří skončili svoji činnost po II. světové válce. Ke známým řemeslníkům patřil i Jindřich Plesník, jehož část dílny byla vystavena ve valašském muzeu v Rožnově pod radhoštěm. Také v Brně se vyráběly dýmky a to firmou Kuda A., který mezi světovými válkami prodával dýmky a hole v obchodě naproti brněnskému hlavnímu nádraží.
Po roce 1990 vzniklo i u nás několik dílen na výrobu ručně dělaných dýmek. Mezi prvními bylo Dýmkařské studio Stanislav v Brně, které vyrábí dýmky v malých sériích. Toto studio se stalo líhní i dalších našich dýmkařů. Největším výrobcem dýmek po BPK je Oldřich Jirsa, který z malé dílny vybudoval výrobnu s kvalitními a cenově přijatelnými dýmkami.
Výroba dýmek ve světě
V současné době se výroba dýmek v západní Evropě soustřeďuje do čtyř oblastí, kde se vyrábějí kvalitní dýmky s velkým podílem exportu. Na předním místě je to Itálie, kde je řada dobrých výrobků a vzhledem k možnostem domácí suroviny se zde vyrábějí kvalitní dýmky.
Největší firmou je Savinelli z Milána, která byla založena v r. 1876.
Tato firma vyrábí největší sortiment dýmek od luxusních Autografů až po populární laciné dýmky Roma. Předností firmy je široká škála tvarů, mírně odlišných od klasických anglických tvarů. Vynálezem firmy Savinelli jsou balzové filtry na 6 a 9 mm, které zachycují vlhkost, ale neovlivňují chuť tabáku.
V dýmkách udávají Italové v současnosti stejný tón jako v módě. Dovedou dát dýmkám duši, aniž by se z dýmek stal kýč. Dobrou dýmkařskou konfekci s italským „šmrncem“ dále vyrábějí firmy: Brebbia, Lorenzo, Paronelli a Gasparini. Ke světové špičce patří firmy: Castello, Ascorti, Ser Jacopo a Mastro de Paja. U zkušených kuřáků si právě Ser Jacopo získává nejvíce příznivců. Je to dáno prvotřídním materiálem, dokonale vyváženými tvary a nápaditým designem a výborným technickým provedením. Celá řada našich předních umělců i politiků, kteří mají rádi velké, vyvážené dýmky, dávají přednost dýmkám Ser Jacopo.
Pokračování příště
