Kasinové hry - 39. pokračovaní

obalka knihy
Ivo Kasal
autor JUDr. Ivo Kasal

Výňatek z knihy
KASINA - Svět napětí a zábavy
Vydalo Nakladatelství Olympia, a.s.
SAZKA - OLYMPIA 2002
Edice Sazka

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy.

Karlovy Vary - Česká republika.
Nejstarší česká kasinová oblast.

V roce 1988 se v souvislosti s úvahami o povolení československých kasin jednalo nejen o kasinu karlovarském ale také o možnostech pražských. Jako první projevil o pražské kasino zájem podnik Sazka dopisem předsedy ÚV ČSTV Jindřicha Poledníka z 28. 6. 1988.

Mělo být umístěno v hotelu Forum. 14. 7. 1988 obdržel Jindřich Poledník zamítavé stanovisko ministra financí konzultované s ÚV KSČ. Sazka se potom již nikdy o kasinové aktivity nepokusila. V srpnu téhož roku se kasinovou licenci pokusil získat také Čedok ve spolupráci s Developments International Ltd. Z Kanady. V plánu bylo ohromné kasino se 150 výherními automaty a 10 stoly na ruletu v budově hotelu Ambassador místo kina Pasáž. Ani tento projekt se nedočkal realizace. Za měsíc se o provozování kasina v Praze (v baru Lucerna) prostřednictvím ministra zdravotnictví Prokopce zajímala akciová společnost Balnex (opět ve spolupráci s Casinos Austria International). Ani v tomto kasinu se nikdy nehrálo. Při rozhodování o povolení kasina v Praze je nutno přihlédnout k tomu, že v Praze je možno provozovat pouze jedno kasino, dvě kasina by v Praze neprosperovala, usoudilo tehdy mimo jiné Ministerstvo financí, cen a mezd ČSSR.

Po změně společenských poměrů v r. 1989 ještě nebylo možné použít k vybudování kasina původní herní prostory Savarinu, proto společnost Casinos Austria soustředila pozornost na hotel Forum (dnes Corinthia Tower). V jeho třetím patře na začátku roku 1990 otevřela první legální pražské kasino. Zhruba po dvou letech, 4. července 1992, k němu přibylo i historické herní místo - palác Sylva-Taroucca, zmíněný Savarin. V nejpřepychovějších barokních sálech paláce vzniklo Casino Palais Savarin.

Casino Palais Savarin.

V historické části pražského centra v ulici Na příkopě byl v letech 1743-51 na objednávku knížete Ottavia Piccolominiho postaven rozsáhlý barokní palác podle návrhů předního soudobého architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera (1689-1751). Parcela jedné z mála světských staveb, které Dientzenhofer projektoval, se nacházele na novoměstské straně příkopu oddělujícího Nové a Staré Město. Přestože neoplývala velikostí, stačila nejen pro stavbu samotného paláce, ale také pro nezbytné jízdárny a příjené zahrady. Dvě palácové nádvoří okázalostí a elegancí poutala a stále poutá zájem veřejnosti. V původním stavu se ke konci 20. století zachovalo jen hlavní slavnostní schodiště. Jeho výzdobě vévodí Platzerova socha Flóry a nástropní freska V.B. Ambrose zobrazující čtyřspřeží Apollonova vozu doprovázené alegorickými postavami čtyř ročních období, rámovaná rokokovou štukaturou. Po smrti knížete Ottavia (1757) dědičky objekt i s mobiliářem v roce 1766 prodaly urozenému zájemci, generálovi Bedřichu hraběti Nosticovi, jehož rodu zůstal až do konce 19. století. Právě Nosticové uskutečnili v r. 1878 rozsáhlé stavební úptravy vedené architektem Achillem Wolfem. V r. 1885 palác zdědil Arnošt Hrabě Sylva-Taroucca, nadmíru velkorysý člověk, který za deset let ponechal prostory paláce materiálům a exponátům připravované Národopisné výstavy, čímž byl položen základ budoucího Národopisného muzea. Palác hostil sbírky až do roku 1905, ale díky výhodné poloze začal současně sloužit i účelům obchodním a finančním. Levou část objektu např. v roce 1922 získala Americko-slovanská banka. V ulici Na Příkopě pár desítek metrů od paláce tehdyv budově zvané Deutsches Haus byl německý klub, v němž fungolava herna s výherními automaty, někdy též zvaná kasino. V roce 1925 proto z iniciativy ministerského rady JUDr. Josefa Schiessela vznikl český tzv. Společenský klub, který si pronajal právě prostory paláce Sylva-taroucca a zřídil v nich salonky, čítárnu a také hernu. Počet míst s legálními i ilegálními hrami se tak znovu rozšířil. Vedle proslulé tajné herny „Monako“ (součásti tzv. „Staré Kajzrovky“), jež už přes třicet let existovala na rohuVáclavského náměstí a Vodičkovy ulice a nabízela nelegální karetní hry i ruletu, a vedle herny ve Spálené ulici (někdy též zvané „Kasino“) si veřejnost mohla zahrát i v herních saloncích vykřičených domů a na téměř tisícovce dřevěných nástěnných výherních automatů v hospodách a restauracích, jakož i v nádražních prostorách.

V roce 1933 otevřená kavárna Savarin celý dům pokřtila, název Palác Sylva-Taroucca se nevžil. Právním nástupcem Společenského klubu se v roce 1945 stal Národní klub a část budovy začalo používat i ministerstvo zahraničních věcí. Po převzatí moci KSČ se z části jízdárny stalo skladištěm papíru tiskárny Mladá fronta, jež prostor tak zdevastovala, že musel být v roce 1957 zbořen. Od roku 1960 je budova sídlem Ústředního domu školství, vědy, umění a tisku.

Casino Palais Savarin je otevřené denně od 13.00 do 04.00. hrát lze na sedmi stolech americké rulety, pěti stolech pro blackjack, po jednom stole na pontoon a Seven card stud poker. Kromě toho tu je i osm výherních automatů.

Počátkem roku 2000 splňovalo podmínky zákona o loteriích dalších 25 subjektů, které provozovaly kasina na celkem 64 místech celé republiky, v Praze kasinové herny stále vznikaly a zanikaly, přesný počet i v průběhu roku kolísal.

Pokračování příště

JUDr. Ivo Kasal

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy



Související články: