Kasinové hry - 44. pokračovaní

obalka knihy
Ivo Kasal
autor JUDr. Ivo Kasal

Výňatek z knihy
KASINA - Svět napětí a zábavy
Vydalo Nakladatelství Olympia, a.s.
SAZKA - OLYMPIA 2002
Edice Sazka

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy.

Reno - Nevada, USA

Nejstarší koncentrace kasinových aktivit

BILL HARRAH

Harrah starší provozovatel ve 20. letech 20. století advokátní kancelář ve Venice v Kalifornii, kde působil i jako starosta. Dařilo se mu, zbohatl a mohl svému synovi dát vše, co potřeboval. Bill vystudoval střední školu strojního zaměření, později zamířil na UCLA (University Califonia of Los Angeles). Velká hospodářská krize dopadla i na Harrahovu rodinu, ale Bill dál utrácel za auta a dívky, vysoké škole se nevěnoval a nakonec ji musel opustit. Otec mu navrhl, aby se z Los Angeles vrátil do Venice a provozoval tam společný, dlouho existující Circle Game Club (předtím Reno Game Club) s "dovednostními" hrami. Ve skutečnosti se jednalo o hry náhody, které se jako hry dovednostní tvářily, jen aby se obešel kalifornský prohibiční zákon. Bill, který chtěl podnik vést po svém, jej nakonec od otce koupil za 500 dolarů. Hru "vylepšil" tak, že se ve 30. letech stala předmětem policejního šetření, neboť se hrála jako regulérní bingo, přestože používala jiné herní nástroje. Když potom policie Circle Game zavřela, Bill si vzpomněl na jednoho kamaráda ze studií, který nevynechal žádnou příležitost, aby spolužákům nevyprávěl o svém rodišti Renu. A tak se Bill v roce 1937 do Rena vypravil. V žádném případě ho nezklamalo. Obdivoval stále otevřené bary a herny, jakož i skutečný noční život. Jakmile zjistil, že jeden z barů je na prodej, neváhal a koupil jej. Plný nadějí otevřel 29. října 1937 v Renu svůj první podnik - který za dva týdny zase zavřel, neboť zjistil, že je na naprosto nevhodném místě. Podobnou chybu již nikdy neudělal.

V té době Smithovi provozovali svůj podnik již druhým rokem. Billa nejvíc mrzelo, že s nimi není na stejné startovní čáře.

Protože se mu ani po několika pokusech nepodařilo získat vhodný prostor přímo v centru, otevřel si malou hernu s bingem nedaleko Smithových a obrnil se trpělivostí. S přátelským Smithem nakonec společně pochopili, že město je dost velké pro všechny a podělili se o některé projekty. Vydělané peníze Bill investoval do koupě Tango Clubu Eda Howea.

Ve 40. letech Reno jen kvetlo a snad každý Američan je znal jako symbol hazardu. (Kluby Las Vegas se dost nevymykaly z běžného nevadského herního normálu.) Harrah v roce 1942 prostor svého klubu zdvojnásobil, přidal dvacet automatů, stůl na kostky a stůl na blackjack. Tvrdě pracoval na dalších projektech, a tak se zrodily Harrah's Plaza Tango, později Harra's Heart Tango a Harrah's Reno Club. Přestože jejich majitel působil velmi příjemně a sympaticky, uměl použít i ostré lokty a kamarády z branže čas od času docela nekamarádsky vytlačit. Než skončila válka, Bill ovládal většinu zajímavých podniků města a rozšířil své aktivity i za jeho hranice. Nejvíc ho zajímalo blízké Lake Tahoe, cíl víkendových výletů obyvatel San Franciska a Sacramenta.

Vedle her a rozvodů však "turisty" táhly i rychlé svatby, které zatím Reno zavedlo. Převážně těsně před a v průběhu 2. světové války dokonce odddávající soudci mezi sebou soutěžili v počtu uzavřených sňatků za jediný rok.

A zde, na poli vzniku a ukončení manželství, se poprvé střetávají zájmy dvou budoucích rivalů - Rena a Las Vegas. Obě místa hodlají profitovat ze stejného, leč omezeného zdroje. Nutno ovšem přípustiti, že Las Vegas jen kopírovalo již dávno zavedené praktiky, a to ve svých dvou prvních motelech-kasinech, o nichž ještě bude řeč.

Přestože se Renu nečekaně objevil soupeř, který hrozil přetáhnout svatebčany i hráče, zavedla renoská radnice v 50. letech novinku, jíž se hráčsky naprosto diskvalifikovala, město oslabila a uvrhala do hráčského stínu, z kterého se již nikdy nedostalo. Obehnala totiž pět bloků městského centra jakousi "červenou čarou", kasinové podniky se směly provozovat a stavět uvnitř, vně nikoli, pouze se zvláštním povolením.

Největším odpůrcem tohto omezení se stal Ernie Primm, přestože se jeho podniku PrimaDonna Casino netýkal, neboť byl uvnitř vytyčené herní linie. Primm se obracel na všemožné instituce včetně soudů, ale ty opakovaně potvrzovaly právo města na ome-zení hazardu. Ernie však byl bohatý a příkaz omezující jeho potenciální práva ho nepřestával popuzovat. Když se v roce 1954 rozhodl vybudovat "za čárou" hotel, měl už v úmyslu otevřít tam i kasino. Aby dosáhl svého, pomáhal vlivem i penězi ve volební agitaci těm, kteří smýšleli jako on. A nová městská rada předpis v roce 1955 skutečně změnila. Těch pět let však konkurenčnímu Las Vegas stačilo k tomu, aby Reno předstihlo a v hráčském i svatebním výsluní definitivně odsunulo na další místo.

Přesto kasinový život ve městě pokračoval. Na začátku 21. století v něm působilo přes 40 podniků s hazardními hrami. Reno dosud náleží ke světové špičce herního a zábavního průmyslu. Jeho ulice jsou však na rozdíl od světových kolegů plné bezdomovců a žebráků, herny jsou špinavé a zanedbané a železnice protínající centrum městu již výrazně škodí. Kdo navštívil Reno i Las Vegas a může si vybrat, zřejmě se do Rena již nevrátí.

Pokračování příště

JUDr. Ivo Kasal

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy

















Související články: