Kasinové hry - 44. pokračovaní

obalka knihy
Ivo Kasal
autor JUDr. Ivo Kasal

Výňatek z knihy
KASINA - Svět napětí a zábavy
Vydalo Nakladatelství Olympia, a.s.
SAZKA - OLYMPIA 2002
Edice Sazka

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy.

Las Vegas - Nevada, USA

Nejslavnější středisko světového hazardu

Nejen u nás, ale téměř všude na světě se v novinách a časopisech píše o newyorském gangsterovi, který přijel do holé pouště, tam postavil kasino Flamingo a založil tak město Las Vegas.
Pravdivost této historky však vyvracejí americké archivní materiály uložené na University of Nevada a práce o dějinách města, kde pi půdy stojí tolik jako jinde celý poschoový dům. Archeologické nálezy - zvířecí kosti a kamenné nářadí - dokládají přítomnost kočovníků 
u Tule Spring, pár kilometrů od dnešního centra města již před jedenácti tisíci lety. A jsou tu i záhadné jeskynní nápisy ve Frenchman Mountains, a základy starého města, které jejich objevitel Mark R. Harrington nazval Pueblo Grande de Nevada, ale vžil se pro ně název „The Lost City“ (Ztracené město, památka na lidi žijící zde kolem roku 1000 před n. l. Zřejmě to byli indiáni kmene Anasazi, zemědělci, kteří užívali zavlažování a pěstovali dýně a bavlnu. Těžili také sůl a obchodovali s kočovnými indiánskými kmeny včetně Mohavů. I oni si zde budovali hliněné domy a jednoduchá přístřeší, pěstovali obilí, chytali ryby a - vzájemně se přepadávali a brali zajatce jako otroky. Zhruba v té době se dosud zelená krajina začala měnit, jezera a řeky vysychaly a životní podmínky se při-bližovaly těm dnešním. Kolem roku 
1150 n. l. Anasaziové z neznámého důvodu svá puebla opustili. (Ten příběh jeví velmi nápadné shody s fantazií o africkém kasinovém kompexu.




V roce 1770 do této krajiny mohavských sídel zavítali pravděpodobně první Evropané, jimiž byli španělé z mise otce Franciska Garcese, který tudy putoval do dnešního Los Angeles. španělé si cestu oblíbili, jistou dobu se jí říkalo "španěl-
ská stezka“, nebo ji používali jejich misionáři při výpravách na západ (kolem roku 1776). Prvním anglicky mluvícím návštěvníkem mohavských indiánů se v říjnu 1826 stal již zmíněný Jedediah Smith. Ten zde narazil na indiány, kteří sami sebe nazývali Ammuchabas. O nálezech a průběhu cesty informoval dopisem ze 17. července 1827 superintedanta indiánských záležitostí generála Williama Clarka, což je také první písemná zmínka o tomto teritoriu.
To se již po padesát let staré španělské stezce pohybovali cestovatelé zcela běžně. Mezi nimi i španělsky mluvící obchodníci z Nového Mexika, kteří cestou do Kalifornie v r. 1829 v poušti zabloudili k pramenům čerstvé vody, známým už dříve jak indiánům, tak všem žíznícím poutníkům. žádný z těch dosavadních však neučinil to, co tentokrát Rafeael Rivera mladý mexický dobrodruh a zvěd z obchodní skupiny Antonia Armija, který je do svých map zapsal jako Las Vegas (anglicky „Meadows“, česky „Loučky nebo Louky“). Kolem roku 1844 bylo již místo zvané Las Vegas součástí všech španělských soudobých map. 3. května téhož roku dorazila do údolí Las Vegas - stejně jako do Rena - výprava topografů americké armády, aby provedla přesná zakreslování. John C. Frémont je popsal jako dvě úzké řeky čisté vody čtyři nebo pět stop (tedy 144-180 cm) hluboké, jež náhle vyrážejí ze dvou velkých pramenů. Voda mu velmi chutnala, přestože byla teplá. Frémontova zpráva dopněná mapami německého kartografa Karla Preusse dorazila do amerického Senátu v r. 1845 a později se stala doslova bestsellerem a důležitým podkladem pro průzkumníky a pionýry osídlující americký Západ. 
Po americkomexické válce připadla v roce 1848 všechna mexická území na sever od řeky Gila Spojeným státům. To již žádná karavana mířící na západní pobřeží Las Vegas nevynechala.
V roce 1852 se tu cestou ze Salt Lake City do Kalifornie zastavil se svými společníky i mormonský misionář Hosea Stout, velmi dobrý přítel Brighama Younga, který si však místo odpočinku zapsal chybně jako Los Vagus, bez trvalého osídlení. Mínil tu s Youngem vybudovat ohromný nový mormonský stát.
Jenomže Young se právě tehdy stal guvernérem Utahu. V r. 1852 se již Las Vegas stalo pravidelnou zimní zastávkou pošty mezi Salt Lake City a Kalifornií a od jara 1854 zastávkou celoroční. Navíc Senát USA rozhodl financovat výstavbu vojenské cesty právě těmito místy. A to byl důvod, proč se mormoni rozhodli vybudovat sídlo i v Las Vegas, jež se nacházelo zhruba na půli cesty mezi hlavním městem Utahu a Los Angeles. 
6. dubna roku 1855 proto guvernér Young povolal do Las Vegas třicet mužů v čele s Williamem Bringhurstem, aby vybudovali pevnost na ochranu přistěhovalců a americké pošty před indiány a učili nové usedlíky pěstovat obilí, brambory a ostatní potřebnou zeleninu. Pevnost stavěli z vepřovic, Bringhurst kontroloval práci, vedl kázání a pobožnosti a udržoval kontakt s mormonským vedením v Salt Lake City. (Tato „The Old Las Vegas Mormon Fort“ se v posledním desetiletí 20. století stala státní historickou památkou.)
Za kalifornské zlaté horečky již byla pevnost domovem muže jménem Octavius Decatur Gass a jeho dětí. Gass se stal inspektorem zavodňování v Los Angeles 
a v roce 1860 založil v Eldorado Canyonu doly na barevné a vzácné kovy. Nikdy však neobjevil bonanzu. V roce 1865 to tedy zkusil jako rančer.
Spřátelil se s Williamem Knappem, který nedaleko starého Las Vegas plánovalotevřít obchod pro cestující po staré mormonské stezce. Gassovi se místo zdálo slibné a oslovil další dva přátele prospektory, aby se připojili k tomuto víceméně riskantnímu podniku. Obnovili poškozené vepřovicové budovy a vytvořili jádro „Los Vegas Rancho“. Využívaje starších zkušeností zkonstruoval Gass zavlažovací systém který se ukázal být základem úspěchu ranče. Najednou se dařilo všemu - zelenině, ovoci i lidem. Los Vegas Rancho se stalo nejlepší stanicí na cestě z východu na západ a Gass vyplatil své partnery.
Las Vegas bylo od roku 1863 součástí Arizony. Když federální kresliči map trojúhelníkovou část Arizony západně od řeky Colorado přidali Nevadě, stalo se Los Vegas Rancho velmi sporným územím. Spor se však podařilo urovnat a celý prostor se v roce 1872 stal součástí Nevady (Lincoln County), kde se již tři roky legálně hrálo. Týž rok se Gass oženil s Mary Virginií Simpsonovou a celý ranč rozšířil. Nadaná kuchařka Mary se proslavila v celém širokém okolí, s nímž oba manželé udržovali vemi dobré 
vztahy. Byli přátelští a oblíbení též proto, že Gass dokázal hovořit nejen anglicky, ale i španělsky a dialekty místních indiánů. žádný div, že se začal angažovat i politicky a formuloval řadu místních právních předpisů. 
Z hlediska pozdějších kasinových aktivit se právě toto období nového teritoriálního začlenění jeví jako zcela nejdůležitější. Naneštěstí stát Nevada vymáhal po dřivějších Arizoňanech dodatečné daně a poplatky, a tak se Gassova životní úroveň zhoršovala, až ho mohla spasit pouze půjčka. Tu si vzal od bohatého rančera Archibalda Stewarta z Pioche v r. 1879. Ani devítiměsíční prodloužení splátky dluhu ve výši 5000 dolarů však nestačilo a celý ranč proto přešel do Stewartových rukou. Ten jej pak vedl protřednictvím svých zástupců, nebo se nemínil do Las Vegas stěhovat. Úmysl změnil v roce 1882 a s celou rodinou se do Las Vegas přestěhoval, aby rozšířil svůj byznys 
- a nalezl smrt.
Dodnes se přesně neví, kdo ho zavraždil. Los Vegas Rancho pak vedla jeho vdova Helen způsobem, který z největšího ranče v Lincoln County v roce 1900 učinil nejoblíbenější zastávku cestovatelů. Tehdy tu žilo jen devatenáct stálých obyvatel.
V roce 1902 se Los Vegas disponující potřebnou vodou stalo železniční stanicí na nové trati mezi Salt Lake City a Las Angeles. 
Helen Stewartová potom nedokázala 
odolat tlaku montantského senátora Williama Clarka, majitele společnosti San Pedro, Los Angeles & Salt Lake Railroad, a ranč mu prodala. Některé její další pozemky v Las Vegas Valley tehdy rozměřil kanadský civilní inženýr a zeměměřič James T. McWilliams, první člověk s vizí města vybudovaného kolem bublajících pramenů a obklopujícího železnici.

Pokračování příště

JUDr. Ivo Kasal

Grafická úprava tohoto výňatku není totožná s grafickou úpravou knihy















Související články: